Mezi pravdou a láskou není morální heslo, ale kritická otázka: co jsme v prostoru mezi nimi vytvořili a kam jsme se posunuli? Skoro čtyřicet let po sametové revoluci žijeme v neklidné době, která od nás žádá rychlé a jednoduché odpovědi. Bližší pohled na naši demokratickou společnost odhaluje v její fasádě hluboké trhliny. Pod ní probíhá proměna, která je krásná i strašlivá zároveň. Zachycujeme ji především v příbězích žen, lidí z Ukrajiny a queer lidí. Jejich zkušenosti se liší, společnost jim však podobně určuje, kým mají být, jakou roli hrát, čeho se bát a kam patřit. Tyto příběhy, odehrávající se mezi bezpečím a ohrožením, domovem a cizím prostředím, nadějí a strachem, vyprávíme na scéně novým cirkusem, tancem, fyzickým a alternativním divadlem. Tělem, pohybem a obrazem tak vnášíme do převážně činoherního Brna záměrnou disonanci. Narušujeme zažité představy o podobě současného divadla a proměňujeme vlastní dramaturgické uvažování ve chvíli, kdy přestává být samozřejmostí i samotná demokracie.
Sezonu symbolizuje havran, pozorovatel mezi dvěma světy. Vybízí nás poodstoupit a připustit, že náš pohled na svět není jediný správný. Ve vizuální podobě sezony samotného havrana neuvidíme. Přítomný je pouze jeho hlas, zachycený jako zvuková stopa, která prochází pečlivě komponovanými fotografiemi jednotlivých představení a narušuje je. Z odstupu se znovu ptáme, co pro nás dnes znamenají svoboda, vzájemnost, respekt a otevřená společnost.