PROGRAM / Těatr Plastičeskij: Variations of Static (Variace statiky)

26/11/2018 - 20.00
Těatr Plastičeskij: Variations of Static (Variace statiky)
KOUPIT LÍSTEK

Statika je v širším slova smyslu teorie rovnováhy libovolných látek – pevných, kapalných nebo
plynných. Tato inscenace však pojímá statiku spíše filozoficky, jako variaci vnitřních prožitků, vášní,
stavů a jako lidskou cestu k vnitřní harmonii a vyváženosti. V souladu s kvantovou fyzikou nic není
statické, stabilní a trvalé, vše se neustále proměňuje. Pouze Duch ve vnitřní jednotě s Prapočátkem je
neměnný.

Inscenace byla v Rusku velmi příznivě přijata publikem i kritikou.
Zatímco současná choreografie se soustředí na přenos významů, komorní Těatr Plastičeskij „tančí“
s výrazem a svůj příběh nezačíná veršem libreta, nýbrž hlubokým dýcháním, které vyvolává pohyb. Čtyři
tanečníci v černých kalhotách a sakách na holém těle předvádějí plavné a volně plynoucí jogínské ásany,
nehlučně běhají v slow motion a jeden druhého nosí v náručí. Každý má malý sólový výstup, v němž nás
zpočátku překvapí pronikavá expresivita. Ta se však posléze zklidní a výsledek je půvabný a dokonce
elegantní. Elegance současného tance bývá v dnešní době oxymorón, protože vzhledem k fyziologické
podstatě představovaného umění se často estetická stránka upozaďuje. Ve Variacích statiky však tomu
tak není. Tady se setkáváme se spontánním pohybem, který je ústřední osou dění, od níž se odvíjí vše
další. A ten pohyb je skvělý, protože je opravdový. Dokonce i akrobatické prvky jsou v představení
provedeny s takovým klidem, jako by nebylo nic všednějšího než udělat stojku na předloktí nebo zvedat
jiné do výše nohama.“ Arina Ilinová, Dech pohybu, 24. 2. 2018, lab.thebesttheatre.ru


Intelekt nezvyklý sledovat jen čistý pohyb hledá, jaké dějové linie se chytit, jak si vysvětlit, co před
sebou vidí. Vysvětlení je možné, přičemž témata jsou vlastně velmi podobná těm, která se vyskytují ve
většině současných choreografií – samota, hledání sebe samа, střetávání se s jinou lidskou osobností,
neomezená svoboda. Avšak hledání významů se postupně upozaďuje, protože pohyb na scéně je
hypnotizující a fascinující sám o sobě. Lidské tělo jakoby zde bylo nádobou, skvělou formou naplněnou
životem. To hlavní, co je zjevné z tohoto hodinového představení, jako by vycházelo z odkazu skvělé
Isadory Duncanové – jen svobodný pohyb se může stát tancem a něco sdělit.“ Anna Žicharevová, o stylu
a práci souboru, 6.3.2018, www.dozado.ru