Pohádku o Šípkové Růžence známe všichni. Jenže každý v ní vidíme něco jiného. Někdo příběh dívky, která má splnit očekávání rodičů. Jiný potřebu zachraňovat všechny kolem sebe. A někdo se místo princezny ujme sudiček a pokusí se jejich přání trochu vyvážit.
Miroslav Krobot, Lubomír Smékal a divadelní Spolek 23 začínají u vlastních životů. Herci před diváky pojmenovávají role, které hrají i bez jeviště, a potom skrze ně rozehrávají známou pohádku. Ostatní jim vstupují do příběhů jako rodiče, princové nebo lidé, které můžete potkat v tramvaji. Růženka přitom nemusí čekat na polibek. Někdy potřebuje slyšet, že už nemusí všem pomáhat. Jindy chce jen spát, protože toho na ni bylo moc.
Šípková má podobu otevřené divadelní zkoušky, v níž se osobní vyprávění potkává s humorem a společnou hrou. Stejná pohádka se před očima proměňuje podle toho, kdo ji vypráví. A s ní i to, komu rozumíme a na čí straně stojíme.